Řeka Cetina

Cetina prostírá svůj tok ohrazená směrem Dinarských Alp (sverozápad-jihovýchod) a začátek vleče ještě z prehistorické doby terciéru. Sklon slojů hor Svilaje a Dinary poukazuje na to, že jsou hory kdysi tvořily jednotný skální útěs, rozřezaný paralelními rozsedlinami. Podél rozsedlin terén utonul a utvořil predispozici údolí Cetiny. Škebli, v které leží Cetina, stavějí vápnence, které jsou na její dně obložené jezerskými sedimenty -slíny. Klimatské podmínky v Cetinském kraji jsou výsledek pozice mezi přimořím a horským zázemím a míchání klimatských vlivů je také viditelné ve rozmístění vegetace. Rozdíly v nadmořské výšce jednotlivých slojů také patří k důležitým vlivům. Ani rozšíření fiku ve výsluních a nadvláda buku na Svilaji ani vzdor oliv nedávají obraz jednotného charakteru podnebí.

Kvůli tomu toto podnebí bychom mohli definovat jako submediteránní. Stejně jako co Cetina hojně přijímá vody z vyších horizontů v Bosně, tak je hojně a daruje. Voda Cetiny objevuje se v pramenech :Studence, Jadro, Žrnovnice. Cetina je opravdu div! Z hlubokého kráteru valí se voda a hned se stává řekou. Pramen Cetiny je v stejnojmenné vesnici, 7 km severně od Vrliky.

Po 100,5 km svou divočinu Cetina předává moři u Omiše, kde nalézá svůj koneční pokoj. Území Cetiny je z velké historické a archeologické důležitosti. Na její horským úbočích jsou pravé poklady archeologických nalezišť. Sekery z doby kamenna, štíty římských legionářů, osobní věci středověkých sedláků, všechno to a mnoho víc nalézali archeologové v krasu a v cetinském bahně, potvrzení svého času a zvlášť důležitostí, které je pro lidi tohoto kraje měla táto řeka ještě z prehistorické doby.